Tobruk

Napsali o nás

Marhoul dává Tobruckým krysám na Sahaře pořádně do těla

Herci s puškami, v přilbách a uniformách československých jednotek na Středním východě urputným tempem běží do rozpáleného svahu a jejich bagančata zviřují další oblaka prachu - nádavkem k tomu, který nad Saharou vhání do očí ostrý východní vítr. Na vrcholu duny, těsně před kameramanem a režisérem, padají utahaně do písku, chvíli napjatě čekají - z úst režiséra Václava Marhoula přichází ovšem nemilý verdikt: 'Kluci, uděláme to ještě jednou.' 

Herci zatínají zuby, poslušně ale scházejí z pískové hory a jdou se přichystat na další pokus natočit tenhle záběr. Popáté, tentokrát už snad k plné spokojnosti nejen Václava Marhoula, ale i kameramana Vladimíra Smutného. Bez trpělivosti a sebezapření to tu opravdu nejde.

 'Odhadem bude tahle scéna ve filmu Tobruk trvat tak minutu a půl,' vysvětluje Marhoul, proč tu má třináct herců a třicítka komparsistů od rána až do západu nelítostného slunce běhat po poušti. 

Teplotní rekord: 53 stupňů ve stínu 

Koneckonců, dnešek určitě není z hlediska podmínek nejhorší. 'Minulou středu se teplota odpoledne vyšplhala na 53 stupňů ve stínu, a to jsme běhali v přilbách sedmdesátimetrovou dráhu,' přibližuje herec Kryštof Rímský zatím nejteplejší natáčecí den.

 Takhle tedy vypadá natáčení filmu Tobruk, volně se hlásícího k působení čs. jednotky, která se před 66 lety podílela na bojích o zmíněný libyjský přístav. Jak známo, Spojencům se tehdy podařilo po sérii útoků a protiútoků německá a italská vojska Afrikakorpsu vytlačit, z Čechoslováků za to čtrnáct zaplatilo životem.

 Marhoul chce ukázat život vojáků bez příkras. Vztahy uvnitř útvaru narušovala třeba závist kvůli výši přidělovaného žoldu. Toman Brod zase v knize Tobrucké krysy popisuje, jaké napětí vyvolávala mezi 643 vojáky komunistická agitace i antikomunistické fóbie, kolik neklidu způsobil 'lidový antisemitismus' i vyhrocený sionismus a nedostatek loajality k čs. státu u některých vojáků židovského původu. Právě některými z těchto aspektů se má film zabývat. A proto také možná vyvolá spory. 

Veteránům se to asi moc líbit nebude 

'Veteránům jsem vysvětlil, že netočím dokument, že do Tobruku přenáším i prvky, které se staly na jiných místech,' říká Marhoul a možná už se pojišťuje proti výhradám těch účastníků tobruckého obléhání, kteří po premiéře v září 2008 snímek shledají jako příliš syrový.

 'Myslím, že veteráni od Tobruku by raději vyzdvihli vlastenecký rozměr jejich snažení,' odhaduje i Marhoulův poradce pro období 2. světové války Vilém Fencl. 'Ve filmu asi uvidí i věci, které se jim moc líbit nebudou - věci, o kterých se raději moc nemluví.'

 Tady na filmovém place už se ale podobné věci rozhodně neřeší. Je potřeba hlídat, aby vítr nezanesl do záběru PET láhev od vody, které tu každý do sebe musí nalít dobrých deset litrů. Účinkující se pochopitelně potí ještě více než štáb, ostré slunce ale pot okamžitě vysušuje, a tak maskérka a kostymérka neustále kmitají a uniformy před kamerami stříkají vodou.

 Občas se musí s natáčením počkat, až zastaví terénní auto tuniské policie, která bedlivě kontroluje, co se tu děje. 'Ačkoli používáme repliky, tuniské armádě je musíme každý večer odevzdat a ráno nám je zase vydají,' dokládá podezíravost místních jeden člen štábu. 'V jiné lokalitě jsme vykopali filmové zákopy a ty si zase přiletěli z vrtulníku vyfotografovat.' 

A co špionáž USA? 

Bedlivé oko ale z Čechů nespouštějí jen Tunisané. 'Myslím, že tábor v arabské poušti, kde ozbrojení chlapi v jakýchsi neznámých uniformách cvičí a opakují bojové situace, neunikl ani Američanům,' ukazuje další člen štábu významně k nebi - k předpokládaným špionážním satelitům pátrajícím po výcvikových táborech teroristů z alKajdá.

 Tábor je totiž i tady. Štáb každý den dojíždí z hotelu ve vzdáleném městě Dúz, Marhoul s herci i kompars ale spí po celé dvouměsíční natáčení ve dvou stanových táborech přímo v poušti.

 Ke starosti o pitný režim tak přibývá i opatrnost před všudypřítomnými škorpióny a zmijemi. Jenže i tohle je režijní záměr - účinkujícím se prý musí život malého kolektivu v tvrdých podmínkách dostat pořádně pod kůži, aby se emočně co nejvíce přiblížili dobové situaci. 'Bude to totiž spíš vztahový než válečný film,' vysvětluje Marhoul.

 Účastník bojů o Tobruk generál Josef Hercz byl ale při rozhovoru v Praze trochu skeptický. 'Vyznění samozřejmě záleží hlavně na režisérovi. Myslím ale, že tehdejší atmosféra se nedá plně zopakovat.'

 Dobového ducha bezesporu oživují i ti, kteří bývají na poslední místě filmařské hierarchie - komparsisté. Nejde totiž o běžné zájemce o honorář posbírané na ulici. Do Tuniska přijeli nadšenci, kteří si kvůli svému zápalu pro 2. světovou válku často vzali měsíc neplaceného volna a teď si tu plní velký sen. 'Je s nimi minimální práce, baví je to a jsou to odborníci,' potvrzuje kostymérka Helena Rovná. 'Jsme rádi, že je tu máme.' 

Kritika od komparsu 

Jenže právě mezi těmito amatérskými historiky probublávají výhrady v odborné rovině. 'Režisér se nechal příliš svázat dnešními zvyklostmi u české armády a ve filmu to bude vidět. Za druhé světové války se nastupovalo jinak, dávaly se jiné rozkazy,' trousí do poryvů větru jeden z komparsistů schovaných v chabém stínu palmy.

 Bouřlivý smích pak vyvolává, když mi jeden z jeho kolegů polohlasně vysvětluje, co je pobavilo nejvíce: 'Ve filmu se brousí bodáky, jenže to naši vojáci u Tobruku vůbec nedělali!'

 Komparsisté nesvlékají vojenskou výstroj ani ve volnu. Velí jim zmíněný 'četař' Fencl - povoláním truhlář, jinak ale prezident Klubu vojenské historie Roty Nazdar. Každý den svolává ranní a večerní nástup a jak pyšně říká, v táboře, který posloužil jako kulisy a dnes je ubytovnou komparsistů, si dokonce vydávají faksimile dobového vojenského tisku.

 'Herci prošli před natáčením výcvikem u současné armády. Možná je to pro ně nakonec trochu handicap, protože se dodatečně nedokážou vpravit do dobových reálií,' přemítá Fencl. Nakonec ale i on uznává: 'To všechno jsou ale drobnosti, které pozná jen historik nebo nadšenec - rozhodně ne běžný návštěvník kina.'

Právo | 22. 09. 2007 | Břetislav Tureček

zpět >>