Tobruk

Napsali o nás

Za svobodu bojoval v africké poušti

Hrdinu od Tobruku Stanislava Hněličku vyznamená prezident Václav Klaus na Hradě 28. října

Praha - Zlé sny z bojů u Tobruku se Stanislavu Hněličkovi (85) vracejí dodnes. Prý ale už ne tak často jako krátce po druhé světové válce.
„Tehdy mne trápily každou noc. Zejména když se mi do nich pletly zážitky z výslechů komunistické bezpečnosti, protože jsem jim pod nosem převedl na Západ katolického děkana Němce. A jestliže se mne ptáte na to peklo v africké poušti, tak jste se mi postaral o další nepěkný sen,“ říká plukovník Hnělička. A smířlivě si povzdechne: „To si před tím nedělním maratonem na Pražském hradě moc neodpočinu.“
Hrdinu od Tobruku totiž do Vladislavského sálu pozval prezident Václav Klaus, aby mu v den státního svátku udělil vysoké vyznamenání.
Jedno – Medaili Za chrabrost – válečný veterán už má. Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu čte z rozkazu Československé vojenské mise v Jeruzalémě: „Svobodník Stanislav Hnělička jako první z průzkumné hlídky odvážně vnikl 10. prosince 1941 do opevněného nepřátelského postavení a zúčastnil se největšího počtu riskantních průzkumných hlídek své čety. V bojích vždy projevoval odvahu a srdnatost.“
Co se vlastně tehdy v prosinci 1941 u Tobruku stalo? Těch pár vět z rozkazu prý vůbec nevystihuje, co vojáci při utajovaném průniku do nepřátelských pozic prožívali.
„Nejprve jsme se za svítání proplazili minovým polem, v tichosti přestříhali ostnaté dráty, přeskákali zbytky překážek... a pak už jen čekáte, odkud to do vás Němci či Italové zblízka ‚nasypou‘. Tenkrát ale nenasypali, protože jsme zaútočili tak neočekávaně, že utekli,“ vzpomíná Hnělička. V pouštní řeži se při dělostřeleckém ostřelování a křížové palbě z pevnůstek nebral ohled ani na raněné. „Napětím se dusíte, chcete přežít. Pro nás, ‚zrádce‘ z protektorátu, neexistovalo zajetí. Raději bychom se zastřelili,“ vysvětluje.
K nejhorším Hněličkovým zážitkům přesto nepatří poušť, ale útěk z protektorátu přes zasněžené Alpy. „Chtěl jsem bojovat s nacisty, ale naprostá samota, mráz a hlad mne zaskočily. Bál jsem se tři dny usnout, abych neumrzl,“ líčí cestu ke Spojencům. Po válce ho pronásledoval komunistický režim.
Nyní radí režisérovi Václavu Marhoulovi při natáčení válečného velkofilmu Tobruk. „Mám zprávy z Afriky. Bude to dobrý film,“ oznamuje Hnělička.

MF Dnes | 26. 10. 2007 | Jan Gazdík

zpět >>