Tobruk

Napsali o nás

Temné časy inspirují

NOVÉ ČESKÉ FILMY

Podzimní sezonu českých filmů za týden otevře velkofilm Václava Marhoula Tobruk, následovaný Hřebejkovou komedií Nestyda.
Co slibuje domácí kinematografie v delším horizontu?

Blízkou budoucnost tuzemského filmu předznamenává právě Tobruk, vracející se ke známé bitvě 2. světové války. Z projektů chystaných na letošní podzim a rok 2009 totiž z minulosti čerpají desítky titulů. Je to logický krok: poklidná současnost témata zřejmě nenabízí.
Do historie často sahají i naši sousedé, ale volí odlišné přístupy. Maďarsko vzbuzuje pozornost formálním novátorstvím (například v Taxidermii), Rumunsko na festivalech skóruje silnými autorskými rukopisy jako v případě dramatu 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny a ve státech bývalé Jugoslávie balkánský konflikt pořád ještě zůstává aktuálním zdrojem příběhů: připomeňme Grbavicu. Za obratem do minulosti může stát i fakt, že Češi neumějí točit žánrové filmy. Crazykomedie Martina Kotíka Vy nám taky, šéfe! slibuje stejně amatérský humor jako v režisérových předchozích pokusech Pánská jízda a Všechno nejlepší!. Pohádku Černá princezna (Čertova nevěsta) chystá Zdeněk Troška, jehož ruka od dob princezny Jasněnky značně ztěžkla. Slibně vypadá psychothriller Oko -Tvář ve zdi s mezinárodním obsazením v čele s Karlem Rodenem.
Od protektorátu k normalizaci Do jakých časů se tedy české filmy začínají obracet? Do těch nejtemnějších. První vlna pokrývá období protektorátu. Habermannův mlýn Juraje Herze se odehrává v Sudetech mezi Mnichovem a osvobozením, Protektor (režie Marek Najbrt) se zaobírá morálními dilematy v podmínkách německé okupace a Lidice od Jiřího Svobody vysvětlivky nepotřebují.
Zatímco Tři sezóny v pekle, inspirované zápisky Egona Bondyho, mají deziluzi nástupu komunismu ještě prozářit poválečnou euforií, kriminálka Ve stínu koně stojí oběma nohama v temných 50. letech. Film Davida Ondříčka a scenáristy Marka Epsteina pracuje s vykonstruovaným případem loupežného přepadení, jímž StB chtěla odvrátit pozornost od chystané měnové reformy.
Celá hrst připravovaných snímků se odehrává v roce 1968 a za normalizace. Anglické jahody Vladimíra Drhy se dějí přímo ve dnech srpnové invaze, Zemský ráj to na pohled zasazuje předloha Terezy Boučkové mezi roky 1968 a 1977, hrdinové Don't Stop a Pout se dusí v raných 80. letech.
Některé z filmů se k těžkým dobám vztahují z dnešní perspektivy: Jméno, inspirované příběhy z komunistického kriminálu v Uherském Hradišti, skáče mezi rokem 1953 a současností a šest dekád překlenují Peníze pro Hitlera.
Život, vztahy a tak vůbec Když už čeští filmaři plánují vyprávět o tady a teď, většinou "řeší": noří se do témat nefungujících vztahů a smyslu života. Ztracené v existenci jsou hrdinové Dětí noci Michaely Pavlátové, v debutu Jitky Rudolfové Zoufalci své životy bilancuje šest přátel, Marie Poledňáková v Líbáš jako Bůh mapuje milostné karamboly hned několika generací. Zejména projekty debutujících filmařů už se však nebojí vyletět za české hranice: Lištičky (Mira Fornay) se odehrávají v Dublinu, Budu tě milovat 10 000 let (Zdeněk Viktora) je rozkročené mezi Prahou a Barcelonou.
Na hraně současnosti se nacházejí filmy čerpající ze známých kauz: Kajínek režijně debutujícího kaskadéra Petra Jákla a Pocity vraha, jež podle heparinové aféry natáčí Dan Svátek.
Vlastním způsobem se do minulosti ohlížejí pokračování někdejších hitů. Vrací se Saxana (s podtitulem Veletrh strašidel), Sněženky a machři (po 25 letech) i Discopříběh (III). Třetí díl bude mít také loutkové Fimfárum a Helena Třeštíková příběhem narkomanky Katky završí dokumentární trilogii započatou Marcelou a Reném.
Animace i dokument v dnešním českém filmu zažívají nápadný vzestup. Ne náhodou je jedním z nejslibnějších chystaných projektů Alois Nebel - adaptace komiksu o stejnojmenném železničáři, která unikátním způsobem spojuje hereckou akci právě s animací a nakonec i s ohlížením se do minulosti.

Lidové noviny / 04.09.2008 / Vojtěch Rynda | 06. 10. 2008 |

zpět >>