Tobruk

Napsali o nás

Povídání o filmu Václava Marhoula Tobruk

Moderátor (Eva Bucharová):
Máme minutku po čtvrt na dvanáct a na Českém rozhlase Sever teď zahraje a zazpívá skupina Katapult. No a potom už si poslechneme rozhovor Ivany Bernáthové, mojí kolegyně z Liberce, která oslovila režiséra Václava Marhoula. Povídali si o jeho novém filmu, Tobruk. Liberec má za sebou regionální premiéru filmu Tobruk, režisér Václav Marhoul věnoval československé jednotce, která před 67 lety úspěšně ubránila toto libyjské město před fašisty. Do města pod Ještědem přijel osobně proto, že v něm žije válečný veterán od Tobruku Stanislav Hnilička. Jak si spolu s Václavem Marhoulem připomněla kolegyně Ivana Bernáthová, právě pan Hnilička byl prvním poradce pana režiséra při natáčení tohoto filmu.

Host (Václav Marhoul, režisér filmu Tobruk):
Protože byť jsem studoval třeba archivy nebo jsem s těmi veterány i scházel, hodně jsem viděl dokumentárních filmů nebo fotografií, tak prostě spoustu věcí se nedozvíte. V oblasti jakoby denního života nebo nočního života v těch zákopech a já jsem spoustu věcí vůbec netušil a vždycky ve chvíli, kdy jsem se dostal do úzkých, tak jsem mu zavolal a říkám, pane plukovníku, jak to bylo, když jste dělali to a to, co jste v tu chvíli měli? Třeba nesmysl, čistili si boty, jo, nebo ve chvíli, kdy třeba byli ve výcvikovém táboře, tak jako kde třeba měli bajonet v tu chvíli, u pasu nebo pod polštářem nebo kde, takhle mě opravdu radil v mnoha věcech a samozřejmě já jsem z něj potom čerpal i v mnoha jiných směrech, jakože on mi vyprávěl samozřejmě své zážitky a já jsem se ve dvou případech do toho filmu těmi jeho dvěma zážitky inspiroval.

Redaktor (Ivana Bernáthová):
Pan Stanislav Hnilička je z Liberce, byli nějací ještě další veteráni, kteří bojovali u Tobruku a vlastně dožili se těchto dní?

Host (Václav Marhoul, režisér filmu Tobruk):
Na Slovensku, není naživu bohužel už ani jeden nebo možná jeden slovenský voják je, ale nežije na Slovensku, ale žije v Izraeli, žije v Jeruzalémě, jinak bohužel všichni už nejsou mezi námi a v Čechách je naživu ještě pravděpodobně tak 18.

Redaktor (Ivana Bernáthová):
Vy jste si vyhledal na to natáčení krajinu v Tunisku, jak se podobá té libyjské u Tobruku?

Host (Václav Marhoul, režisér filmu Tobruk):
No, musím říct, že je identická. Jediný rozdíl, který tam je, že vlastně u Tobruku na horizontu nebyly jakoby kopce.

Redaktor (Ivana Bernáthová):
Hodně se psalo o tom, jak jste připravoval herce na to, co by je eventuelně čekalo, kdyby bojovali u skutečného Tobruku, taky hladověli, tak jako říkal pan Hnilička, že neměli dostatek jídla a pití?

Host (Václav Marhoul, režisér filmu Tobruk):
Pití měli vždycky, protože na tom jsme nešetřili. Nešetřili jsme vodou ani když jsme byli ve Vyškově, nešetřilo se vodou, ani když jsme byli v poušti, ale třeba ve Vyškově to bylo tak, že oni měli 5 minut volna si vybrat nebo 10 minut volna a mohli si vybrat buď se najíst, anebo se umýt a oni si většinou nebo vždycky si vybrali to jídlo.

Redaktor (Ivana Bernáthová):
Jaký záběr vlastně ten film dělá, je to příběhu hlavně, není to jenom o válečných akcích?

Host (Václav Marhoul, režisér filmu Tobruk):
Ne, ten film není vůbec o válečných akcích, jako není to ani film o válce, je to film o lidech ve válce. Je jakoby ta válka jenom takovým rámcem, samozřejmě emotivně neuvěřitelně silnou záležitostí, tak vlastně díky tomu ty charaktery těch vojáků nebo ta mentalita je jenom akcelerovaná, jenom jakoby vlastně věci, které by třeba v normálním civilním životě trvaly tři roky, no tak tu chvíli na té frontě to trvá jenom tři hodiny, aby se ten člověk projevil.

Moderátor (Eva Bucharová):
S režisérem Václavem Marhoulem si povídala o filmu Tobruk redaktorka Českého rozhlasu Sever Ivana Bernáthová. Za pět minut máme půl dvanácté, tak si dáme další písničku, co říkáte? Třeba tuhle od Wabiho Daňka.