Tobruk

Napsali o nás

Tobruk (Česká republika)

LESLIE FELPERIN Variety, 12. února 2009

Film natočený v koprodukci společností Silver Screen, České televize a Free-Cool-In za přispění Ministerstva kultury ČR (mezinárodní prodej: Intramovies, Řím). Producent: Václav Marhoul. Koproducenti: Jaroslav Kučera, Iveta Malachovská. Scénář a režie: Václav Marhoul.

Hrají: Jan Meduna, Petr Vaněk, Robert Nebřenský, Matěj Hádek, Andrej Polák, Kryštof Rímský, Martin Nahálka, Michal Novotný, Radim Fiala, Petr Stach, Petr Lněnička, Matúš Krátky, Petr Halberstadt.

Jako domácí filmový hit s osmi nominacemi na Českého lva (českou obdobu amerických Oscarů) válečný film Tobruk představuje po všech stránkách kus poctivé filmařiny. Příběh několika pěšáků, kteří jsou během 2. světové války nasazeni na severoafrické frontě v libyjském Tobruku,
by si nejspíše příliš mezinárodního uznání za originalitu nevydobyl, snímek nicméně vypráví celý příběh zdařile, bez sentimentu a s řadou silných, výrazně akčních sekvencí. Ve zdravější ekonomické situaci by se v pořadí druhý film scénáristy a tvůrce Václava Marhoula mohl stát českou vlajkovou lodí v zámořských kinech, v dnešní době jsou však jeho vyhlídky spíše provinční.

Dva nováčci, kterým ještě teče mléko po bradě, Pospíchal (Jan Meduna) s dětskou tvářičkou a vytáhlý Žid Lieberman (Petr Vaněk, který jako by z oka vypadl Adrienu Brodymu), jsou ve vojenském výcvikovém táboře v Egyptě přiděleni k jednotce četaře Borného (Martin Nahálka), kde zakoušejí tvrdý vojenský dril a buzerace mazáckého desátníka Koháka (Robert Nebřenský).

Snímek zhruba půl hodiny představuje zbývající postavy (obvyklou směsici vejtahů, vtipálků a citlivých samotářů odsouzených k záhubě), zatímco se mužstvo dostává do formy a před odchodem na frontu si užívá v místních vykřičených domech.

Po vylodění v Lybii se rychle tenčí zásoby a pod těžkou německou palbou klesá i mysl vojáků. Umírají jeden za druhým. Pospíchal, který je přesvědčen o tom, že všichni v jedné z bitev padli, zabloudí
v poušti a snaží se nalézt cestu zpět ke svým spolubojovníkům. Nakonec se s jednotkou znovu shledá, aby se zúčastnil gradující, finální scény filmu – napjatě sestříhané, strhující sekvence, jež se stává tragickým vyvrcholením celého příběhu.

Ačkoli se Marhoul (jenž je tvůrcem i svého debutního snímku Mazaný Filip, ale je více známý díky svému divadelnímu působení) neubránil použití několika klišé typických pro válečná dramata – jako například stažení zvuku k dokreslení dočasného ohluchnutí jednoho z hrdinů pod palbou – zaslouží si přesto pochvalu za vynikající filmové ztvárnění prostorových souvislostí. V rámci celého snímku je vždy jasné, kde jsou naši hrdinové a kde nacisti, kdo kam míří a kterým směrem střílí. Pomoci divákům pochopit takový filmový místopis je stále více opomíjeným uměním a proto je velmi osvěžující vidět takovou excelentní práci.

Technické zpracování je profesionální, především pak použití triků ze staré školy pro bojové scény. Obsazení je více než dobré, svými výkony pak vynikají Vaněk s Medunou.

Kamera (barevný širokoúhlý film): Vladimír Smutný, střih: Luděk Hudec, hudba: Richard Horowitz, Sussan Deyhim, architekt: Jan Vlasák, kostýmy: Jaroslava Procházková, zvuk: (Dolby Digital): Jakub Čech, Martin Jílek, zvuková supervize: Pavel Rejholec. Recenze vznikla na filmovém festivalu v Berlíně (v rámci EMF) dne 6. února 2009. Stopáž: 103 minuty.